Časy se mění a co bylo, už není. Náklady na výrobu v nejznámějších zemích světa prodělávají značné změny. Tradiční klišé, že nejlevnější výrobní destinací je Čína, právě začíná brát za své. Ukazuje to komplexní studie The Boston Consulting Group (BCG) , která v ní porovnala výrobní náklady top 25 exportních ekonomik světa.

“škalulata hejbejte se” v oblasti nákladů na výrobu

Studie zohlednila ve svém srovnání mzdy, růst výroby, náklady na energie a směnné kurzy. Přitom na 25 uvedených zemí připadá 90% celkového světového exportu

Z BCG studie je patrné, že kdo se dnes spolehne na původní a ustálenou představu celosvětových výrobních nákladů, bude pěkně vedle. Čína je sice stále výrobně konkurenceschopná země světa, ovšem už jen těsně před USA. Spojené státy jsou nyní ve výběru 25 zkoumaných zemí v atraktivitě na 2. místě. K tomuto skvělému umístění dospěly jednak z důvodů znatelného snížení cen paliv (v důsledku vlastní těžby břidlicového plynu), jednak proto, že jejich reálné mzdy jsou už teď nižší než v 70. letech – ačkoli se produktivita od té doby zdvojnásobila. Souhrnné výrobní náklady USA se tímto dostávají pod úroveň východoevropských států a jsou o 10- 25% srovnatelně nižší než ostatní top-exportní země, s výjimkou Číny.

Mexiko slibně sahá po nejnižší hodnotě výrobních nákladů a mohlo by jistě reprezentovat budoucí nejlevnější výrobní zemi ze všech zkoumaných, ale díky své vysoké míře korupce a kriminality ztrácí dosud na své atraktivitě.

Své výhody nízkých výrobních nákladů vedle Číny a Brazílie ztratily ve velké míře i Česko, Polsko a i Rusko (které se vzhledem k politickému vývoji posledního roku asi vyřadilo ze hry vůbec). Příčinami poklesu atraktivity zemí bývalého východního bloku jsou jejich znatelný vzestup mezd, klesající růst výroby obecně, nepříznivý vývoj měnových kurzů a značné zvýšení cen energií.

Podle BCG studie následují v nízkých nákladech za Čínou a USA státy, které lze v tuto chvíli považovat za již značně konkurenceschopné: Jižní Korea, Velká Británie, Japonsko, Nizození. Nelze si nepovšimnou, že např. Japonsko je už o celých 10% výrobně levnější než Německo a jeho náklady směřují dále dolů – a to dokonce víc, než stíhá padat jeho Yen. Německo již vyrábí draho a určitě by nyní rádo v té souvislosti vidělo slábnou Euro. Povšimněte si také, že Španělsko svou agresivnější reformou trhu práce přivedlo své náklady na výrobu pod ty německé, a to k jedněm z nejlevnějších v Evropě.

Indii a Indonézii lze právem označit za absolutní low-cost výrobní destinace. Nejdražší zemí ve srovnání je s velkým náskokem Austrálie s náklady na výrobu kolem 30% (vztaženo k americkému průměru). Vyšší výrobní náklady mají však i jiné země, jako Francie, Itálie a Belgie, jež je v průběhu času nejenže nikdy nedokázaly snížit, ale naopak jim dál víc narůstají.

Vítězové v uvedené soutěži jsou tedy jednoznačně USA, následované slibným Mexikem a Indonézií. A prvenství Číny, jako nepochybně nejatraktivnější výrobní destinace, je ten tam, namísto toho nastupují hráči jako Indie a Indonésie