Měnová válka mezi světovými exportéry

Ekonomické servery, časopisy nebo noviny se v posledních dnech věnují tématu posilování amerického dolaru. Americký dolar opravdu silně roste proti téměř všem světovým měnám, ať už hlavním nebo minoritním.

To současně znamená, že měny všech hlavních exportních zemí proti americkému dolaru oslabují. Japonský jen oslabil z 80-ti na 120 jenů za dolar od počátku roku 2013. Euro od léta 2014 pokleslo z 1,40 na 1,18.

20150117_JapaneseYen_USD_chart_analysis_from_simple-stock-trading-com

 

Čína i Evropa zaskočeny

Ve zcela jiné situaci je ale čínské renmimbi. Čínská vláda aktivně řídí kurz této domácí měny a svázala jí dost pevně s americkým dolarem. To znamená, že jak americký dolar oslaboval v minulých dekádách, oslabovala i čínská měna, což přinášelo čínským exportérům velkou konkurenční výhodu. Od chvíle ovšem, kdy americký dolar otočil svůj kurz, čínští exportéři tuto výhodu ztrácejí.

Výhodné postavení na měnových vahách je jedna z posledních konkurenčních výhod Číny a proto lze pozorovat, že čínské renmimbi už dále neposiluje – a  naopak začalo oslabovat. Čínská vláda si nemůže dovolit příliš silnou měnu a proto začala s jejím kontrolovaným oslabováním. Nemálo se totiž obává situace, kdy evropské euro nebo například japonský jen budou už tak slabé, že umožní  svým zemím rozhodující konkurenční výhodu v exportu.

Stávající situace odhaluje skutečnou realitu současných změn kurzu.  Problém neleží v síle amerického dolaru, ale v relativních vztazích směnných kurzů mezi měnami jednotlivých světových exportních ekonomik, jako je například euro pro Německo, nebo japonský jen pro japonské exportéry, čínské renmimbi, nebo například korejský von či brazilský real atd.

Evropští exportéři teď ovšem měnovým vývojem nijak zvlášť potěšeni nejsou. Sice sledovali pokles eura proti americkému dolaru s radostí, ale během té doby euro taky poměrně silně rostlo proti japonskému jenu a to až do konce roku 2014. Změnilo směr pouze v posledních pár týdnech. Pro Německo jsou největšími konkurenty právě Japonsko nebo Čína, nikoli Spojené státy americké. A stejná obava platí i pro Čínu. Ta se obává Japonska stejně tak, jako Německo. Pokles japonského jenu  dělá čínské firmy mnohem méně konkurence schopné.

20150117_EUR_JPY_chart_analysis_from_simple-stock-trading-com 20150117_Chineseyuan_JPY_chart_analysis_from_simple-stock-trading-com

Výhled není pozitivní

Situace v globální ekonomice se v příštích týdnech pravděpodobně nebude příliš zlepšovat. V příštích letech nelze očekávat silný ekonomický růst, spíše naopak se můžeme nadít poklesů. Jistá forma stagnace bude pravděpodobně ještě to nejlepší, co by mohlo nastat. Tato nepříjemná konstelace bude vytvářet velký tlak na hlavní exportní státy na světě. A měnová válka, kterou začalo Japonsko svým politickým rozhodnutím oslabit svou měnu, je prvním krokem v ekonomickém boji. Lze předpokládat,  že další exportní země jej budou následovat.

Komu není klesající cena ropy vhod

Ropanejvíce geopoliticky významná komodita,  jejíž jakákoli tržní změna má rozsáhlý dopad na celý svět. Vytváří  vítěze a poražené. K dnešnímu dni se barel prodává zhruba za 75 USD (WTI). Z toho má většina světového výrobního průmyslu i všichni malí spotřebitelé samozřejmě velkou radost. Ale znamená to i špatné zprávy pro několik ekonomik světa. Pro  Írán, Nigerii, Rusko, Saudskou Arábii, Venezuelu, Libyi, Kazachstán a mnoho dalších. Pro ty je obchodování ropy v nízkých cenových hladinách cestou do pekla s jejich státními rozpočty .

>> Čtěte celý text >>

Čína ztrácí – USA nabírají na síle

Časy se mění a co bylo, už není. Náklady na výrobu v nejznámějších zemích světa prodělávají značné změny. Tradiční klišé, že nejlevnější výrobní destinací je Čína, právě začíná brát za své. Ukazuje to komplexní studie The Boston Consulting Group (BCG) , která v ní porovnala výrobní náklady top 25 exportních ekonomik světa.

“škalulata hejbejte se” v oblasti nákladů na výrobu

Studie zohlednila ve svém srovnání mzdy, růst výroby, náklady na energie a směnné kurzy. Přitom na 25 uvedených zemí připadá 90% celkového světového exportu

Top_Export_Economies_2014

 

Z BCG studie je patrné, že kdo se dnes spolehne na původní a ustálenou představu celosvětových výrobních nákladů, bude pěkně vedle. Čína je sice stále výrobně konkurenceschopná země světa, ovšem už jen těsně před USA. Spojené státy jsou nyní ve výběru 25 zkoumaných zemí v atraktivitě na 2. místě. K tomuto skvělému umístění dospěly jednak z důvodů znatelného snížení cen paliv (v důsledku vlastní těžby břidlicového plynu), jednak proto, že jejich reálné mzdy jsou už teď nižší než v 70. letech – ačkoli se produktivita od té doby zdvojnásobila. Souhrnné výrobní náklady USA se tímto dostávají pod úroveň východoevropských států a jsou o 10- 25% srovnatelně nižší než ostatní top-exportní země, s výjimkou Číny.

Mexiko slibně sahá po nejnižší hodnotě výrobních nákladů a mohlo by jistě reprezentovat budoucí nejlevnější výrobní zemi ze všech zkoumaných, ale díky své vysoké míře korupce a kriminality ztrácí dosud na své atraktivitě.

Své výhody nízkých výrobních nákladů vedle Číny a Brazílie ztratily ve velké míře i Česko, Polsko a i Rusko (které se vzhledem k politickému vývoji posledního roku asi vyřadilo ze hry vůbec). Příčinami poklesu atraktivity zemí bývalého východního bloku jsou jejich znatelný vzestup mezd, klesající růst výroby obecně, nepříznivý vývoj měnových kurzů a značné zvýšení cen energií.

Podle BCG studie následují v nízkých nákladech za Čínou a USA státy, které lze v tuto chvíli považovat za již značně konkurenceschopné: Jižní Korea, Velká Británie, Japonsko, Nizození. Nelze si nepovšimnou, že např. Japonsko je už o celých 10% výrobně levnější než Německo a jeho náklady směřují dále dolů – a to dokonce víc, než stíhá padat jeho Yen. Německo již vyrábí draho a určitě by nyní rádo v té souvislosti vidělo slábnou Euro. Povšimněte si také, že Španělsko svou agresivnější reformou trhu práce přivedlo své náklady na výrobu pod ty německé, a to k jedněm z nejlevnějších v Evropě.

Indii a Indonézii lze právem označit za absolutní low-cost výrobní destinace. Nejdražší zemí ve srovnání je s velkým náskokem Austrálie s náklady na výrobu kolem 30% (vztaženo k americkému průměru). Vyšší výrobní náklady mají však i jiné země, jako Francie, Itálie a Belgie, jež je v průběhu času nejenže nikdy nedokázaly snížit, ale naopak jim dál víc narůstají.

Vítězové v uvedené soutěži jsou tedy jednoznačně USA, následované slibným Mexikem a Indonézií. A prvenství Číny, jako nepochybně nejatraktivnější výrobní destinace, je ten tam, namísto toho nastupují hráči jako Indie a Indonésie